OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aj vy ste už otrávení z večných pokusov speedových kapiel prekonávať rýchlostné rekordy? Aj vám zalieha z jačania niektorých melodicky nažhavených spevákov v ušiach? Potom mám pre vás dobrú radu. Skúste presedlať na power metal. Stačí vstúpiť do krajiny metalom najviac poznačenej, vyhnúť sa známym veličinám akými sú PRIMAL FEAR alebo BRAINSTORM a možno natrafíte na kapelu s nezvyčajným názvom CHINCHILLA. V našich končinách na rozdiel od vyššie spomínaných formácii nie až taká zabehnutá, pritom na scéne sa pohybujúca už nejaký ten rôčik.
Počiatky kapely siahajú do roku 1988, kedy si vo vlastnom náklade vydali aj debutový album „No Mercy“. Ako to už býva zvykom kapela sa po viacerých nezhodách rozpadá, aby sa v roku 1993 gitarista Udo Gerstenmayer pokúsil o jej obnovenie. Dôležitá zmena sa udiala na speváckom poste, kedy bývalého vokalistu vystriedal súčasný Thomas Laasch. Za najväčší úspech kapely možno považovať podpísanie zmluvy s prestížnym vydavateľstvom Metal Blade, ktoré kapele zabezpečilo mnohé koncertné turné a vystúpenia na veľkých festivaloch akými sú Bang Your Head alebo Wacken. Udo Gerstenmayer sa prezentuje takmer ako výhradný autor hudby aj textov na „Madtropolis“ vydanom ani nie s ročným odstupom od posledného počinu „The Last Millennium“.
Na úvod veľkolepé klávesové intro, avšak vzápätí prevezme žezlo útočiaca rytmika a my tak máme príležitosť oddávať sa až do posledných tónov energickému power metalu. V „A Dance With The Devil“ klávesy vytvárajú až rozprávkovo patetickú atmosféru, ale vo všeobecnosti len jemne dokresľujú štruktúru jednotlivých skladieb, čo sa CHINCHILLE podarilo najmä v osmičke „Headless Fools“. Osobitnou kapitolou je spevák disponujúci zaujímavo zastretým hlasom. Vyniká v skladbe „Entire World“ postavenej spočiatku na veľmi monotónnom základe a je to práve jeho „powerful voice“, ktorý skladbe dodáva ten správny výraz. Čo ma trochu zarazilo a následne prinútilo ubrať zopár bodov v záverečnom hodnotení je zabehnutá línia všetkých skladieb, ktoré sa zlievajú jedna do druhej a splývajú do celku. Ani po piatom počúvaní mi žiadna zo skladieb neutkvela v pamäti natoľko, že by som si v duchu pospevovala refrén, alebo by sa mi neustále vracala nejaká chytľavá melódia. Predpokladala som, že to možno pripísať koncepčnosti nahrávky, čomu by zodpovedali názvy skladieb aj obal. Album však má od koncepčnosti ďaleko, hoci texty rozoberajú hlavne spoločenské problémy. V súvislosti s textami mi nedá nespomenúť skladbu „Heavy Metal“ venovanú všetkým fanúšikom kapely. Pojednáva o súdržnosti fanúšikov a muzikantov v rámci metalu, ktorú môže narušiť jedine vstup do veľkého kolotoča showbiznisu.
Paradoxne ako celok pôsobí „Madtropolis“ vyvážene a celkom zaujímavo, aj keď sa v jeho prípade nedá hovoriť o veľkej originálnosti. Power metal s prvkami heavy, teda nič čo by tu už nebolo predtým. Na druhej strane zahraný kvalitne, na veľmi vysokej úrovni s potrebnou dávkou nadšenia. Viem si predstaviť, ako dobre by materiál znel naživo.
Na albume si vystrihol jedno sólo aj Fast Eddie Clark (ex – MÖTORHEAD), ale kde presne, o tom už promo materiály mlčia.
7,5 / 10
Thomas Laasch
- vokál
Udo Gerstenmayer
- kytara
Jösh Häberle
- basa
Criss Schwinn
- bicí
Artur Diessner
- klávesy
1. The Arise Of Madtropolis
2. Our Destiny
3. A Dance With The Devil
4. When The Sand Darkens The Sun
5. Entire World
6. Satellite
7. Heavy Metal
8. Headless Fools
9. Turn Around The Magic Table
10. Money Rules Everything
11. Battle Of The World
12. Madtropolis
13. The Fall Of Madtropolis
Madtropolis (2003)
The Last Millennium (2002)
Madness (2000)
Horrorscope (1997)
Who Is Who? (demo) (1994)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 57:45
Produkce: Ingmar Schenzel
Studio: House Of Music Studio, Winterbach
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.